Pomocné tlapky se radily v Jizerkách

Tato organizace připravila už šedesát psů, kteří dokáží usnadnit život vozíčkářům. Otevíráním dveří, přinášením berlí, podáváním peněženky u pokladny a desítkami dalších úkonů umějí nahradit asistenční osobu.

Díky psovi se částečně osamostatní

Postižený člověk se díky psovi částečně osamostatní a dostává tak novou kvalitu života. Pomocné tlapky ale chtějí posunout výš i úroveň canisterapie. To je využívání psů v domovech důchodců, ve speciálních školách, v ústavech sociální péče či v senatoriích k takovým formám pomoci klientům, jaké uznají za vhodné zdravotníci, fyzioterapeuti, sociální pracovníci či pedagogové.

"Připravili jsme programy s rozšířeným vzděláváním, aby dobrovolníci se psy věděli, co vše mohou nabízet, například lékařům i pacientům. Budou mít také jakési indexy, kde jsou zapsané zkoušky psa a popsáno, co vše umí," řekla k části jednání spoluzakladatelka Pomocných tlapek Michaela Freeman z Josefova Dolu, která díky svým kontaktům s podobnými organizacemi v USA přenesla do tuzemska řadu novinek.

Psi dokáží například uvolnit končetiny u dětí trpících křečemi. Využívá se přitom různých technik, přičemž často hraje důležitou roli tělesná teplota psa, jež je o jeden stupeň vyšší, než má člověk. Významnou roli v některých případech hraje i rytmus dýchání a rytmus srdce psa, jenž je v tělesném kontaktu s postiženým.

Jinou formu využití canisterapeutického psa si vyzkoušela klinická logopedka Iva Baitlerová. Podle ní chorobně stydlivé děti a také dyslektici mají problém mluvit a číst v cizím prostředí, přestože doma to není pro ně nic neobvyklého.

"Pokud jsou mimo kolektiv jen s pejskem, on se jim při čtení nevysmívá, nikdy je nezradí, a tak si okamžitě získá jejich důvěru," popsala jednu z možností s tím, že právě proto dělají pokroky ve čtení, reprodukci textu i v komunikaci. Postupně tak získávají sebedůvěru.

Pomocné tlapky mají desítky dobrovolníků po celém Česku, jsou to ale převážně ženy. "Postižené děti v ústavech vidí prakticky jen ženy, které se o ně starají, proto bychom uvítaly, kdyby o dobrovolnickou práci s caniterapeutickými psy projevili zájem i muži," řekla Michaela Feeman. "Máme v našich řadách jediného muže a vidíme, jak pozorně ho klienti vnímají," uzavřela.

(jr)

Foto: Spoluzakladatelka Pomocných tlapek Michaela Freeman (uprostřed) s kolegyněmi Ivou Baitlerovou (vlevo) a Věrou Wohlarthovou.

Foto Josef Růžička