Pes je pouze odrazem svého pána

Jak jste se ke canisterapii dostala?

Cvičení psů bylo vždycky mým koníčkem. K tomu mám ráda postižené lidi a ráda jim pomáhám, tak jsem začala s tímhle. Je to vlastně užitečné spojení obojího. Mojí první canisterapeutkou byla fenka Lady, o kterou jsem loni přišla. Měla výborné výsledky, hlavně u dětí.

Teď máte druhou fenku amerického kokršpeněla. Už s ní také děláte canisterapii?

Ano, mám patnáctiměsíční fenku Jessie bez PP, pochází z Břeclavi. Zkoušky udělala v Praze koncem listopadu. Byla na nich nejmladším a nejmenším psem. Celkem nás tam bylo dvaadvacet a Jessie se umístila na velice dobrém místě a porazila i daleko starší psy. Je to velice nadějný pes.

Jak se pes na takovouto práci připravuje?

Je to podobně náročné jako u všech psů cvičených pro postižené, ať už jde o vodící psy, signální nebo asistenční psy. Všichni musí být stoprocentně připravení a spolehliví. Já už zkušenosti se cvičením pejsků mám, takže jsem si ji sama připravovala ke zkouškám, naučila ji základní poslušnosti, zkoušela různé věci, které bude muset splnit u zkoušek a pak jsme čekaly, až nás pozvou a nakonec v Praze v Bohnicích složila Jessie zkoušky.

Jací psi jsou pro canisterapii vhodní?

Především všechny typy retrívrů, což jsou klidní a dobře učitelní psi. Ale hlavně záleží na povaze pejska. Může to dělat prakticky každá rasa psa, když se správně vycvičí a složí zkoušky. Jestli k tomu je, nebo není, se pozná obvykle až tak v desíti měsících, když už je pes po pubertě a alespoň částečně vyspělý.

Mohou to tedy dělat i bojová plemena?

Ano. Pes je odrazem svého pána, takže když se správně vychová, nezáleží na rase. Měla jsem anglického bulteriéra Zolli z Krasolesí, který byl šampionem ČR, byl to absolutně ovladatelný a nekonfliktní pes. Druhá velká zkušenost s tímto plemenem byl bílý pejsek Butch Little Bull, kterému je momentálně půl roku. Začátkem ledna si jedu pro nového bulteriéra, kterého budu cvičit pro canisterapii.

Nebojíte se tohoto plemena?

Rozhodně ne, protože vím, jací ve skutečnosti jsou a že se dají bez problémů dobře vychovat.

Může takto vycvičený pes neposlechnout?

Nevím o žádném případě, kdy by došlo k nějakému problému nebo selhání ze strany pejska. Jsou dobře vycvičení, takže by se to nemělo stát.

Kde všude canisterapií pomáháte?

Momentálně v Lidické ve Strakonicích, předtím ve speciální škole Svatopluka Čecha.

Pro koho je tato pomoc určena, je to nějak specifikováno?

Není to omezeno, pomáháme jak dětem, tak seniorům. Docházím s Jessie jednou týdně k lidem, kterým pomůže. Když jsou s ní, neřeší své problémy, ale soustředí se na pejska a to jim pomáhá. Mohou si ji hladit, hrát si s ní, dávat povely.

Jak reagují lidé, co to neznají, s jakými se setkáváte reakcemi?

Jednou se mi stalo, že jsem odešla s odmítnutím, moc tomu nevěřili. To už je několik let zpátky. Jinak se ale setkávám s pozitivními reakcemi lidí. Většinou naši pomoc vítají.

Pracujete pod nějakou organizací?

Zaštiťuje mě organizace Helppes, což je sdružení pro výcvik psů pro postižené. Jsem její členkou, ale tady ve Strakonicích to dělám sama jenom za sebe a pro svůj dobrý pocit.

Jací lidé mohou dělat tuto práci?

Člověk nemusí mít žádné speciální vzdělání, zkrátka to musí chtít dělat. A já to dělat chci.