Datum: 30.04.2010
Vložil: Marcela Hálková, OS Podbrdsko
Titulek: ALVI - zlatý retríever HLEDÁ NOVÝ DOMOV
Dobrý den,
Na webu jsem našla Vaše stránky, pročetla je a rozhodla jsem se Vás oslovit s prosbou.
Nevím, jak stručně vylíčit, o co mi jde, tak poprosím o trpělivé přečtení mailíku.
Jsem členkou OS Podbrdskq, sdružení na ochranu zvířat. Ujímáme se ztracených, toulavých, v minulosti týraných a taky jen odložených zvířat. Všem následně hledáme nové domovy. Sdružení pracuje na principu domácích depozit, tedy naše svěřence ( psy a kočky) si bereme domů a zde žijí spolu s našimi rodinami i našimi vlastními zvířaty. O činnosti se lze informovat na www.kocky-online.cz/ os podbrdsko.
Koncem ledna 2010 jsem do dočasné péče přijala zlatého retrievera, čistokrevného, bez PP, narozeného 14.10.2009. Pes byl vybrán ve dvou měsících jako budoucí společník pro osmiletého chlapce s lehkou mentální retardací. Rodina si ho převzala ve 12 týdnech. Po dvou týdnech soužití se projevila alergie jak u chlapce, tak i u jeho matky. Vzhledem k neschopnosti chlapce dodržovat určitá opatření, která by třeba perspektivně mohla vést ke zmírnění obtíží, doporučila lékařka psa vrátit. To se rodině nepovedlo, nepovedlo se jí ani narychlo najít pro Alviho nový domov, a tak se štěně ocitlo u mne v depozitu. Od té doby uplynuly tři další měsíce. Alvi byl inzerován, byl na umisťovací výstavě, byli se tu na něj podívat čtyři zájemci, ale bohužel musím říci, že to, co mohli Alvimu nabídnout, mne neoslovilo. Takže stále hledáme.
Proč jsem se rozhodla oslovit organizaci jako je ta Vaše?
Myslím, že původní určení pro tohoto psa byla trefa do černého. Alvi je hodný, vůči dospělým vstřícný, ale jeho láskou jsou děti. S nimi si nejen aktivně hraje, ale nechá po sobě lézt, nechá se tahat za srst, uši, ocas, nic mu nevadí. Je zvyklý na sousedovic roční holčičku, kterou „ učil chodit“, mám synovce s pohybovým omezením, ten na něm klidně usne, poté, co se po něm válí, leze… Jsem povoláním speciální pedagog, vidím tedy, jak pozitivně na Alviho děti reagují.
Přestože jde o šestiměsíční štěně, je mohutný, nyní váží už cca 25 kg, není „ rozbitný“. V současnosti je zvyklý být přes den na zahradě s menším křížencem, na noc chodí spát samozřejmě domů vedle postele. V době, kdy jsem v práci je doma se psím kolegou a s kočkami a hospodaří tu sami. Nic neničí, jen má úchylku na smetáčky. Na tom ještě pracujeme J . Je zvyklý na své hračky, respektuje hračky koček i druhého psa. Se psy se snáší dobře, vůči velkým se projevuje jako podřízené štěně, s malými si hraje. Je zvyklý na blízké soužití s větším množstvím koček. V depozitu jsou běžné časté návštěvy cizích lidí, k těm se chová bez bázně, po úvodním štěněcím uvítání je klidný, nechá se hladit, nosí míček atd.
Je vakcinovaný, odčervený, čipovaný.
Nemyslím, že by měl ambice být asistenčním psem, ale z mého laického pohledu by se možná hodil na výcvik na psa terapeutického. Pokud ani to, určitě by dělal radost jako rodinný pes dítěti s nějakým druhem handicapu.
A dostávám se k jádru problému. Nejsem odborný canisterapeut a neposoudím objektivně možnosti Alviho.
Navíc z podstaty práce našeho sdružení nemůžu mít pobytové místo dlouhodobě blokováno jedním psem. Ráda bych ho ušetřila osudu „ zahradního psa k boudě“, ale bohužel se mi hlásí v současnosti pouze takovíto zájemci.
Chtěla bych Vás poprosit, zda byste mi nemohli poradit, jak postupovat, abych Alvimu dala šanci uplatnit jeho „ talent“. Pokud byste měli v rámci svých zkušeností nápad, prosím, pomozte.
Moc děkuji za případnou odpověď a přeji hezký den.
Marcela Hálková, OS Podbrdsko
